Labradorský retrívr - Labrador Retriever

 

Všestranný, inteligentní, nekonfliktní a přátelský pes je oblíbený nejen jako rodinný společník. Někteří labradoři zachraňují životy, jiní se stávají nedocenitelnými společníky lidí s těžkým handicapem a to stále ještě není vše, v čem toto sympatické plemeno vyniká.  

 

Historie plemene

Labrador je pes, který miluje vodu. To proto, že jde o původně rybářské plemeno. Labradorský retrívr koncem 18.stol. pomáhal tahat rybářům sítě z vody. Černému psu se říkalo novofundlandský pes, stejně jako jeho těžšímu a chlupatějšímu příbuznému. Později byla tato dvě plemena odlišena. Žlutý labrador se objevuje až na konci 19. stol. K nám se toto nádherné plemeno dostalo až roku 1971. Zde se od retrívra očekávala jiná povaha. Labrador je milý a neagresivní pes. Neznalost způsobila nepříznivý vývoj labradora u nás. Dnes už plemeno odpovídá mezinárodnímu standardu. 

Charakteristika plemene

Labradorský retrívr je u nás v posledních letech velice populární. Mezi jeho přednosti patří milá a neagresivní povaha, hravost, skvělý čich a láska k vodě. To z něj dělá skvělého psa s širokým využitím. Labrador není jen hezké plemeno vhodné na zahradu. Je to skvělý stopař, hledá drogy, bývá skvělý vodní záchranář, ale i oblíbený vodicí pes. Labrador má mírumilovnou povahu, je inteligentní, přátelský a společenský. Tento pes miluje rodinu a nerad bývá sám. Pak má čas a chuť „zlobit". Vyhledává lidi i zvířata a zapojuje je do hry.    

Popis labradorského retrívra

Fenka labradorského retrívra je vysoká 54 až 56 cm, pes měří 56 až 57 cm. Průměrně váží asi 25 až 34 kg. Hmotnost není dána standardem, avšak mnoho těchto psů sužuje problém s nadváhou. Mají totiž obrovský apetit , jsou vděční strávníci, ale rychle se kulatí a leniví. Obezita u psa je závažný problém. Labradorský retrívr je silný, mohutný pes chovaný ve třech barevných variantách - žlutý, černý a čokoládový. Čokoládová barva je u nás ještě stále poměrně vzácná. Všechny varianty mají hnědé oči. Uši jsou svislé. Srst labradora je krátká, lesklá, jemně zvlněná, hustá a poměrně tvrdá. Velice hustá podsada dobře chrání psa před nepříznivým počasím.  

Základní péče

Labradorský retrívr nevyžaduje složitou úpravu srsti. Doporučuje se srst pročesat alespoň jednou týdně. K odstranění nečistot obvykle stačí jemný kartáč a mokrý hadr. Labrador je aktivní plemeno, k udržení dobré psychické i fyzické kondice a zdraví je ale potřeba psa zaměstnat. Má rád delší procházky, rád se učí něco nového a na některé kynologické disciplíny má doslova talent. Snad kromě obrany, která mu vzhledem k jeho povaze nedělá dobře. Je nezbytně nutné, aby měl labrador většinu dne společnost, samota ho stresuje. Labradorský retrívr potřebuje k uchovnění úspěšně absolvovat pracovní zkoušku. Pozor na některé choroby, jako dysplasie kloubu. Mezi těmito psy se objevuje i epilepsie a alergie. Při výběru štěňátka proto obzvlášť pozor! 

Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů

• 6 - 9 týdnů věku - první očkování (DHPPi)
• 8 - 12 týdnů věku - první přeočkování  (DHPPiL)
• 12 - 16 týdnů věku -  druhé přeočkování (DHPPiL+R)
• vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R)

 

---

 

Očkování

Štěně od nás dostanete společně s očkovacím průkazem, kde jsou vylepené štítky z očkovacích ampulí a provedeny záznamy o provedeném očkování. Používáme vakcíny Duramune, které se nám velice osvědčily. Dostanete také individuální očkovací plán podle toho, kam si pejska berete - vzhledem k nákazové situaci a dosud užívaným preparátům. K očkování si i do budoucna pamatujte tři základní pravidla:

1.	Pes musí jít na očkování zdravý, bez jakýchkoli příznaků nemoci
2.	Pes musí být zbaven parazitů vnitřních (odčervení) i vnějších (přípravky proti blechám a klíšťatům) - přičemž by se ani jedno se nemělo provádět v době očkování
3.	Očkování i přeočkování je třeba udělat před daným termínem, nikoli poté, co působnost předchozí dávky již vypršela.
4.	Je třeba dodržovat přesný plán očkování

 

Odčervení

DOPORUČENÝ ODČERVOVACÍ PROGRAM PRO ŠTĚŇATA:

2 týdny - proti škrkavkám
4 týdny - proti škrkavkám
6 týdnů - proti škrkavkám
8 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
12 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
6 měsíců - proti škrkavkám a tasemnicím
Důležitým opatřením v boji proti tasemnicím je pravidelné ošetřování zvířat proti blechám. Ty jsou totiž velmi častým mezihostitelem vývojových stadií tasemnic.

Vnější paraziti

Blechy a klíšťata nemusí být Vaším postrachem. Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit přípravek FrontLine, což je spray, který se používá jednou za 3 měsíce a funguje i po koupání ve vodě, není toxický pro kontakt s lidmi a nezpůsobuje psům alergie. Tohle není žádná reklama, máme to prostě odzkoušené.

Andy má antiparazitální obojek SCALIBOR....ač je každý den na vycházce v lese, klíště se žádné nepřisaje.

Rentgen

Každý labrador by měl v jednom roce věku jít na rentgen kyčlí, aby se zjistilo, zda trpí dysplazií kyčelních kloubů. Protože se jedná částečně o dědičnou chorobu, či spíše "defekt", psi s těžkou dysplazií nemohou být zařazeni do dalšího chovu. Ovšem monitorování tohoto problému je důležité nejen pro ty, kteří plánují mít pejska "s kariérou". Jedná se tu hlavně o zdraví psa. V každém případě se informujte o výsledcích dysplazie rodičů Vašeho štěněte.

Sledování příznaků

Včasné rozpoznání nemoci je nejefektivnější. Všímejte si proto neobvyklého chování Vašeho psa a ihned reagujte. Typickými příznaky mohou být:

• Pes si "vozí zadek" po zemi - začervení nebo ucpané anální žlázky
• Zarudlé oči, slzení , hnisavý výtok - zánět očí
• Klepe hlavou, ušní boltec teplý a zarudlý - zánět uší (před aplikací kapek by měl veterinář provést výtěr a laboratorním rozborem určit, co zánět způsobuje - kvasinky, bakterie atd., rozbor trvá max. 24 hod. zatímco nepřesná léčba několik týdnů navíc)
• Pes jezdí tlamou po zemi - asi má něco zapíchnuto v tlamě nebo v krku
• Nechutenství - pokud není způsobeno extrémním horkem, kdy se ani nám lidem nechce do jídla, jde u labradora o jistý příznak problému
• Kýchání, kašlání, výtok ze sliznic - infekce dýchacích cest
• Pajdání, kulhání - (na přední nohy u mladých psů okolo 4-7 měsíce) může jít o zánět loketního kloubu, způsobený růstem, první pomocí je klid "na lůžku", nepřetěžování psa, jestli to neodeznívá je nevyhnutné ortopedické vyšetření. Je dobré navštívit dobré odborníky, kteří dané problematice rozumí a umí to léčit. 

 Jaké pamlsky může pes dostávat?

Pro psa rozhodně nejsou vhodné sladkosti jako čokoláda, ta je dokonce toxická, bonbony, sladké sušenky a už vůbec ne např.likérové bonbony. Pes nemá dostávat pamlsky od stolu, nebo pokud loudí. Pamlsek má být vždy odměnou za správné chování nebo provedený výkon. Vhodným pamlskem jsou např. na kousky nakrájený tvrdý sýr, psí sušenky, krájená zelenina nebo ovoce. Ale důležité je odměnu přizpůsobit individuální chuti psa.

  Pořídili jste si štěňátko a chcete jej naučit základní povely? Výcvik štěněte není složitý, ale také není příliš snadný, protože správný výcvik vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a dostatek času se štěněti věnovat.

Venčení štěněte

Začneme hned první den, štěně dáme ven na zahradu(vybereme místo, které se dá snadno vyčistit a dezinfikovat) nebo na noviny po každém krmení či pití, nebo po probuzení, kdy je nejpravděpodobnější, že se bude chtít vyprázdnit. Vždy, když se pes vyvenčí na správném místě, ho musíme pochválit. Pokud štěně vykoná potřebu v domě, nikdy jej nekáráme, pokud jej nepřistihneme bezprostředně po prohřešku, protože později jednoduše nebude schopno pochopit, čeho se dopustilo. Pokud jsme se štěnětem právě v okamžiku, kdy se hodlá vymočit, řekneme rozhodné bdquo;nesmíš' a vyvedeme jej na zahradu nebo posadíme na noviny.

Psí povel - Nesmíš!

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné bdquo;nesmíš!'. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou, vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Psí povel - Sedni! Lehni!

Tyto povely bychom měli se vší vážností začít štěně učit, když je asi tři měsíce staré, ale není důvod, proč bychom ho na povel k sednutí neměli zvykat od samého začátku, např. když mu podáváme misku se žrádlem. Jemný tlak v oblasti pánve přinutí štěně k sedu, jemné protažení předních nohou, když štěně sedí, mu ukazuje, jak si na požádání lehnout. Současně s tím vyslovíme jasný povel. Pochvala a odměna jsou při tomto výcviku vždy na místě, ale nikdy štěněti neodpíráme potravu, pokud si okamžitě neosvojí tento povel, protože to by mu mohlo způsobit zmatek v hlavě.

Psí povel - Ke mně!

Uposlechnout tohoto povelu se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho při tom rovněž zavolat jménem) částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme: bdquo;Ke mně. .....!'. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Psí povel - Dej!

Toto je další důležitý povel, který musíme cvičit od počátku. Když štěně nese v tlamě nějaký předmět, jemně mu ho vyjmeme způsobem, že uchopíme horní část tlamy u špičáků a spodni část tlamy tak, že předmět vypadne na zem, zatímco opakujeme povel bdquo;dej!'. Okamžitě štěně odměníme. Opakováním tohoto cviku štěně brzy pochopí, co se po něm žádá.

Psí povel - Zůstaň!

K tomuto cviku budeme potřebovat svinovací vodítko. Přikážeme štěněti, aby si sedlo, a zopakujeme povel bdquo;zůstaň!'. Pak od něj začneme postupně couvat a uvolňovat vodítko. Pokud štěně vyskočí za námi, opět mu přikážeme, aby si sedlo, a proces zopakujeme. Jakmile se dostaneme na konec vodítka, zavoláme štěně k sobě a odměníme. Jakmile pochopí, co od něho chceme, můžeme začít s výcvikem bez vodítka, a pokaždé, než k sobě štěně zavoláme, poodejdeme vždycky o kus dál.

Cvičení chůze u nohy

S tímto tréninkem můžeme začít, když jsou štěněti tři až čtyři měsíce. Účelem je, aby se naučilo chodit u naší levé nohy na vodítku nebo bez vodítka. Možná zjistíme, že se k tomuto tréninku hodí lépe řetízkový (stahovací) než běžný obojek, ale vždy se musíme ujistit, že je správně nasazen. Pomalou chůzí se procházíme se štěnětem na vodítku vedle sebe. Jestliže zůstává pozadu nebo táhne dopředu, regulujeme jeho chování tak, že zatáhneme vodítkem spolu s příkazem bdquo;k noze!'. Toto cvičení omezíme na patnáct minut, a vždy necháme štěně si také hrát a skotačit bez vodítka, aby se nezačalo nudit, a vždy, když se chová správně, ho patřičně odměníme.

Pokročilý výcvik

Jakmile si štěně osvojí základní výcvik, můžeme postoupit k výcviku složitějšímu. Důvodem pro další výcvik je rozšíření prvků, které už zná, a aby se z něho stal vnímavý, dobře vycvičený jedinec. V této fázi bývá někdy užitečné vstoupit do kynologického klubu, který se takovýmto výcvikem zabývá.

Psí povel - Aport!

Sedícímu psovi u nohy je přikázáno, aby zůstal, poté cvičitel hodí do dálky předmět (často se užívá dřevěná nebo plastiková činka). Pes čeká na povel bdquo;přines!' (nebo bdquo;aport!'), načež pes běží, předmět vyhledá a rychle se vrátí ke cvičiteli, jako při přivolání. Pes by neměl předmět kousat nebo ho upustit, ale má si ho od cvičitele nechat v klidu odebrat z tlamy.

Odvolání, přivolání psa

K tomuto cviku se nám opět bude hodit svinovací vodítko. Psovi u nohy zavelíme, aby si sedl nebo lehl a pak přikážeme bdquo;zůstaň!'. Cvičitel odkráčí z místa, otočí se čelem ke psu. Na příkaz bdquo;ke mně!' by měl pes bystře reagovat, přiběhnout a sednout si v blízkosti cvičitele čelem k němu. Cvičitel by ho poté měl posadit ke své levé noze.

Odnaučení skákání psů na lidi

Zejména mladí psi rádi skáčou na lidi (pokud se jim to dovolí) a mohou nás při tom poškrábat, větší pes může dokonce povalit dítě a velmi je polekat. Abychom psa tomuto nežádoucímu chování odnaučili, okamžitě mu dáme přední tlapy dolů na zem a přikážeme mu, aby si sedl, nebo mu v případě nutnosti zatlačíme na bedra.

 

Zároveň  je nutno i určitým stylem chování utvrdit psa v jeho postavení ve smečce. Stylem našeho chování můžeme psovi i bez použití síly a metody výše popsané jasně ukázat, kdo je pánem. Tato metoda bez použití fyzického kontaktu je však zdlouhavější a vyžaduje naši větší pozornost. V čem tedy spočívá. Majitel při každodenních činnostech dává psovi najevo, že lidé mají přednost. V praxi to například znamená, že nejdříve se nají majitel a až poté dostane krmení pes. Pokud majitel psovi potravu dává, nesmí pes strkat hlavu do misky a odstrkávat svého pána, ale naopak majitel musí takto se chovajícího psa odstrčit a dát mu najevo: ' Já jsem silnější, nejdříve budu u potravy já, až pak ty. ' Pes si musí kdykoliv během krmení nechat od vás sáhnout do misky. Pokud procházíte dveřmi vy jdete jako první, pes až za vámi. Pokud má pes svůj pelíšek, musí vás do něho bez odporu pustit. Pokud majitel dovolí psovi spát v křesle nebo na sedačce, musí pes toto místo vždy opustit pokud si chce sednout někdo jiný . Přitom se nesmí stát, aby osoba, která psovi místo 'zasedla' měla psa ihned na klíně. Může to sice vypadat roztomile, ale pes tím dává jasně najevo: 'toto je moje místo a ty zde nemáš co pohledávat,' a pokud ho necháte na svém klíně podporujete v něm jeho dominantní sklony.

 Fenu nebo psa?